Před koupí kola musíte nejdříve pečlivě zvážit, co od kola očkáváte, kde se na něm budete převážně pohybovat a jak moc mu dáte zabrat - Vaší váhou, délkou tras, náročností terénu apod.
Obsah
ROZDĚLENÍ KOL PODLE ZPŮSOBU VYUŽITÍ
Kola jsou určená jak do lehčího terénu,Kola jsou určena převážně do náročného terénu. Toto kolo vybírá cyklista, který bude jezdit v terénu mimo cesty. Na tomto kole se dá jezdit samozřejmě i po silnicích a cestách, ale svou konstrukcí a typem pneumatik je určen převážně do náročnějšího terénu. Záleží potom na cenové kategorii kola, pro jak náročný terén je určeno. U těchto kol se volí pokud možno co nejmenší výška rámu, z důvodu maximální tuhosti rámu a co největší ovladatelnosti kola. Když se jde s velikostí rámu nahoru, kolo je sice pohodlnější, lépe drží ve sjezdech stopu, ale s narůstající výškou roste i délka, a kolo se tím stává méně obratné a hůře zatáčí.1. Horská kola:
2. Krosová kola:
Kola jsou určená jak do lehčího terénu, tak i na silnice a cesty. Toto kolo vybírá cyklista, který bude kola zhruba z 80% používat na polních, lesních cestách, na zpevněných komunikacích. Krátkodobě lze toto kolo využívat v nenáročném terénu i mimo cesty. Konstrukce rámu je přizpůsobena pohodlnějšímu-napřímenějšímu posedu jezdce oproti kolu horskému. Tento typ kola je v poslední době velmi populární a je přímo předurčen pro cykloturistiku. A při dovybavení (blatníky, osvětlením, nosičem, stojánkem atd.) získáte kolo trekkingové, které pak bude samozřejmě o něco těžší a jeho průjeznost terénem bude.
3. Touring kola:
Kola jsou určena hlavně na silnice a zpevněné cesty. Je vyloženě nevhodné tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu. Touringové kolo je vhodné díky svému vybavení (blatníky, svítilny, nosič, atd.) jako dopravní prostředek.
4. Silniční kola:
Kola jsou určena pro sportovní jízdu na silnicích a na uzavřených okruzích. V žádném případě se nedoporučuje tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu. Posed a geometrie kol jsou navrženy pro zdolávání těch nejdelších tras.
5. BMX a freestyle kola:
Kola jsou určená pro využití buď na uzavřených okruzích, na U-rampách, speciá a nebo na zpevněných uzavřených prostorách určených pro tento druh kola. V žádném případě není vhodné se na těchto kolech přemísťovat na delší vzdálenosti.
6. Sjezdová kola:
Tento typ kol je na první pohled zaměnitelý s horským kolem s odpruženou přední vidlicí a odpruženou zadní stavbou. Avšak svou konstrukcí dosahují vidlice tohot okola daleko vyšších zdvihů a tudíž je toto kolo určeno převážně pro jízdu s kopce dolů ve velmi náročném terénu.
PAKLIŽE SI VYBERETE TYP KOLA, KTERÝ VÁM BUDE CO NEJVÍCE VYHOVOVAT PO STRÁNCE VYUŽITÍ, JE DŮLEŽITÉ VYBRAT SI KOLO TAKÉ PODLE VELIKOSTI. VELIKOST KOLA SE ROZUMÍ DÉLKA SEDLOVÉ TRUBKY.
U krosových a trekingových kol se tento údaj uvádí v palcích. U silničních kol je většinou tento údaj uváděn v centimetrech nebo milimetrech.
Jak tedy vyplývá, neexistuje tzv. univerzální velikost kola, ale je potřeba se při výběru velikosti kola řídit obecnými poznatky, případně dát na odborníka ve specializované prodejně s jízdními koly. V následující tabulce si můžete zhruba vybrat správnou velikost rámu pro Vaši výšku postavy.
Další rozměr, se kterým se u bicyklů setkáte, je průměr kol.
Běžně se můžete setkat s těmito rozměry ( míry jsou v palcích, tzn. při převodu na cm je třeba konkrétní míru vynásobit cca x2,5 ):
10", 12", 16", 18", 20", 24" - dětská kola
26" - dospělá horská kola
27", 28" - dospělá krosová, trekingová a silniční kola
MÁTE-LI VYBRÁN PŘÍSLUŠNÝ TYP KOLA A VELIKOST, JE POTŘEBA SE ROZHODNOUT PRO VARIANTU RÁMU.
Rámy se obecně rozdělují na dva typy:
- pánský
- dámský
Muži preferují tzv. pánskou variantu rámu, ale ženy ne vždy volí dámskou variantu rámu. Zejména sportovně založené ženy často volí pánskou variantu rámu vzhledem k jejich pevnější konstrukci, zvláště při provozování dálkové cykloturistiky.
POPIS KOMPONENT KOLA
Zobrazení a vysvětlivky základních komponent jízdního kola:
1. KAZETA
Kazeta je tvořená ozubenými kolečky (5,6,7,8,9,10 - číslo značí počet koleček v kazetě), je umístěna na volnoběžném unašeči pastorku na zadním náboji.
2. SEDLOVÁ OBJÍMKA
Objímka držící sedlovou trubku v požadované poloze, může být vybavena tzv. rychloupínákem.
3. SEDLOVKA
Sedlová trubka, ke které je uchycené sedlo, je zasazená do rámu. Volba správné délky sedlové trubky je velice důležitá pro správnou polohu těla při jízdě.
4. SEDLO
Volba správného sedla výrazně přispívá k jízdnímu komfortu.
5. RÁM
Rám tvoří nosnou konstrukci jízdního kola, rámy se liší podle druhu kola. např. rám pro silniční kolo je tvořen lehkými materiály tak aby jeho váha byla co nejmenší. Sjezdová kola mají naopak rám robustní, aby vydržel vysoké namáhání při sjezdech.
6. PŘEDSTAVEC
Představec slouží k uchycení řidítek k vidlici, správná délka představce
opět přispívá ke zvýšení jízdního komfortu.
7. ŘAZENÍ
Řazení slouží ke změně převodu jak vepředu (ovládá přesmykač), tak v zadu (ovládá měnič). Vlastní ovládání je prováděno buď pomocí řadících páček(na obrázku) nebo pomocí tzv. gripshiftů.
8. VIDLICE
Odpružená vidlice tlumí nerovnosti podkladu, tím přispívá k celkově klidnější a vyváženější jízdě.
9. KOTOUČOVÉ BRZDY
Typ brzdového systému, který je tvořen brzdovým kotoučem a brzdovými čelistmi (destičkami). Brzdná síla vzniká třením brzdových destiček o kotouč. Stejný princip jako u automobilu.
10. KOLA, RÁFKY, PLÁŠTĚ
Část kola, která je v kontaktu s povrchem. Typ pláště je třeba volit z ohledem na určení kola, na kterém budou použity.
11. KLIKY S PŘEVODNÍKY
Klika je páka, na které jsou uchyceny pedály a středová osa. Pomocí převodníku nastavujeme požadovaný převod.
12. PŘESMYKAČ
Zařízení sloužící ke změně převodu na převodníku.
13. ŘETĚZ
Řetěz plní funkci převaděče naší síly v nohách na dopředný pohyb. Sílu, kterou vynaložíme do pedálu pomocí převodníku přenese na zadní kazetu a tím na zadní kolo.
14. ZADNÍ MĚNIČ PŘEVODŮ (PŘEHAZOVAČKA)
Zařízení sloužící ke změně převodu na kazetě.
SPRÁVNÝ POSED NA KOLE
Správný posed je na kole vskutku veličina číslo jedna. Jeho správné nastavení vám umožní vyvarovat se mnoha nepříjemností, od posměšných pohledů, až po zničená záda a neefektivní šlapání. Zkrátka, zásluhou špatného posedu budete vypadat na kole jako naprostý amatér, pojedete pomaleji a dříve se unavíte. Nebude vám nic platné, že máte kolo, na které jiní neušetří třeba za celý svůj život.
Pomiňme stroje sjezdařů, freestylistů, krasojezdců a podobných odrůd cyklistiky, kde se přeci jenom sedí na kole jinak, v závislosti na technických kouscích.
1. Sedlo vodorovně
Sedlo má být vodorovně. Ani špičkou dolů, ani nahoru. Pokud ho budete mít "do kopce" (špičkou nahoru), tak si vaše cenné pohlavní orgány užijí, zadek bude klouzat dozadu a budete mít snahu se neustále rukama přitahovat dopředu. V opačném případě se sedlem "z kopce" (špičkou dolů) se zase budete neustále rukama odtahovat. V obou případech vás mohou začít bolet ruce a břišní svaly a vy nemusíte chápat proč. Přesto je potřeba říci, že když ne sedlo naprosto vodorovně, tak spíše mírně (ale opravdu mírně a neznatelně) skloněné dopředu. I tak si ho někteří závodníci montují. Především však s ohledem na typ, měkkost a profil sedla.
2. Jak vysoko?
Toto je zásadní veličina. Nejsme vědci, ale kdysi vědci zjišťovali, jaká má být správná poloha a výška sedla, aby všechny svaly na nohou pracovaly co nejefektivněji na plný plyn. Vzali si na pomoc několik jezdců, na nohy jim nalepili snímací elektrody, které přesně zaznamenávaly pohyb a efektivitu jednotlivých svalů nohou. Potom přesně určili, v jaké správné poloze má sedlo vůči pedálům být. Vy se jistě nenecháte laboratorně zkoumat, ale již dlouho existuje pravidlo, podle kterého nastavíme výšku sedla co nejlépe jak na horském kole, tak i na silničním.
Sedneme si na kolo a jednu z klik dáme rovnoběžně se sedlovou trubkou (to je ta, ve které je zasunuto sedlo). Položíme nohu (v botě) na pedál patou. Noha pod kolenem se nám musí při pohybu dozadu mírně ohýbat. Asi tak 6 cm. Nesmí být zcela natažena ani více skrčena. Pokud budete mít nohu zcela nataženou, budete mít sedlo příliš vysoko a můžete na kole při jízdě tzv. přesýpat ( "žehlit" zadkem sedlo- zadek se vám bude přesouvat ze strany na stranu).
Pro správné nastavení výšky sedla předpokládáme, že máte správně vysoké kolo. U horského kola dnes neexistuje zásadní pravidlo, jak vysoké kolo má být. Je způsobeno mnoha variantami staveb rámů. Již dávno se kola nevyrábí pouze s klasickým trojúhelníkem hlavních rámových trubek. Jsou kola sloopingová (horní rámová trubka je dozadu skloněna), různě odpružená a podobně. Velikost kol také mnoho výrobců měří odlišně. Dříve se měřilo zpravidla od středové osy po osu horní rámové trubky (horní trubka rámu od sedla k řídítkům). Dnes někteří uvádějí rozměr od středové osy po horní okraj sedlové trubky rámu, která může pod sedlem značně přesahovat horní rámovou trubku. V zásadě můžeme doporučit, a to také z estetického hlediska, že sedlovka by měla být vysunuta z rámu alespoň 10 cm, spíše více. Současně preferujeme kolo co nejmenší s ohledem na tuhost rámu. Menší kola také vypadají lépe. Pokud budete mít kolo menší, řídítka budete mít níže než sedlo (nebo alespoň ve výši sedla), což je správné.
Jste-li čahoun a nemůžete sehnat velké kolo, nemáte jinou volbu, než sedlovku vytáhnout do správné výše hodně vysoko, případně si pořídit delší. Přemýšlejte ale, jestli není na vás kolo současně příliš krátké. Dejte pozor na limit maximálního vytažení sedlovky , který bývá na sedlovkách označen. Překročíte-li ho, můžete poškodit rám v místě upnutí sedlovky sedlovým šroubem v rámu, což se často děje, zvláště u duralových rámů. Správně má být sedloka zasunuta minimálně tak, aby její spodní okraj byl alespoň trochu pod dolním okrajem horní rámové trubky. Jestliže jste však přesto nuceni vytáhnout sedlovku až po limit, je na zvážení, zda kolo není na vás příliš malé a tím i současně krátké. Ne vždy se dá dohnat příliš krátký rám delším představcem, který uchycuje řídítka k rámu. Vytažení sedlovky vzhledem k vaší postavě si v obchodě vyzkoušejte.
Zapomeňte tedy na různé chytré poučky. Jedna z nich třeba radí, že si máme stoupnout obkročmo nad kolo a mezi rozkrokem a horní rámovou trubkou má být určitá vzdálenost. To je tvrzení dosti nepřesné a právě s ohledem na různé stavby rámů často nesmyslné.
3. Poloha chodidla na pedálu
Sedlo již máme správně vysoko a tak se podíváme, jak jsou umístěna vaše chodidla.
Protože většina z vás již používá nášlapné pedály, tak je potřeba začít u zarážek, které se šroubují na boty. Namontujeme je pouze zhruba a dobře utáhneme. Pokud šrouby přitáhneme zlehka a zarážka se vám na botě bude hýbat, může se vám stát, že nohu z pedálu již nevycvaknete a budete tak nuceni spát, jíst a chodit do bijáku s pedálem na noze. Nohu musíte mít na pedálu absolutně rovně, rovnoběžně s klikou. Jinak třeba budete šlapat s koleny od sebe. Nebo budete vypadat jako kachna. Pomiňme skutečnost, že si otíráním boty o kliku smažete nápis na vašich drahocenných klikách. Kloub palce na chodidle má být nad osou pedálu. Ani před ní, ani za ní.
4. Posouváme sedlo
Teď ještě musíme zkontrolovat, jestli máme ve správné poloze sedlo (vodorovný posun) s ohledem na pedály. Kliku otočíme do vodorovné polohy a nohu zacvakneme do pedálu. Vezmeme provázek se závažím a ten přiložíme na špičku kolena. Dole nám musí procházet provázek středem osy pedálu.
5. A co řídítka?
Tak tady to již může být trochu individuální a můžete se řídit svými pocity. Přesto však je velmi důležitá správná poloha brzdových pák. Zjistíme ji tak, že si na kolo sedneme, ruce položíme na řídítka a natáhneme prsty rovnoběžně s rukou. Brzdové páky by se nám měly lehce opírat o spodní část prstů. Při takto nastavených brzdových pákách nebudeme muset ruce při brždění na řídítkách zbytečně přetáčet. Správná vzdálenost a výška řídítek vůči sedlu je trochu kompromisem a můžete se řídit podle toho, jak se vám na kole dobře sedí. Závodník je více natažen a skloněn (jezdí přeci rychle), s ohledem na aerodynamiku. Jízda na horském kole nejsou totiž jen šílené sjezdy a prudké výjezdy. Bývá to i těžká a rychlá práce po rovinách za zády kamarádů, kde budete lapat každý kousek závětří a vaše záda se hrbí před nepříjemným větrem. Pokud máte bříško, které vás omezuje dáte si jistě řídítka výše a blíže. Přesto se snažte, abyste nevypadali na kole narovnaní jako za kuchyňským stolem, nebo nebyli příliš nataženi a ostatní nabývali dojmu, že vám chtějí řídítka utéct dopředu. Když si nastavíte správný posed kola podle našeho návodu, určitě budete spokojeni. Budete si možná zpočátku muset na nový posed zvyknout, protože jste do této chvíle seděli na kole špatně, ale za krátko poznáte, který posed je lepší. Není to vlastně náš návod, ale zkušenosti celé generace cyklistů, které rozhodně platí i dnes pro horská kola. Je totiž jedno, jestli jedete na silničním, dráhové, cyklokrosovém nebo horském kole. Vždy musíte šlapat správně a vaše svaly musí být v optimální poloze. Jenom tak podají ten nejlepší výkon a unaví se později, než při nesprávném posedu. Posed ale nejsou jenom nohy v pedálech. Je to celé tělo, které si musí na kole doslova hovět. Musí se těšit na to, až ho na kolo posadíte. Jestliže ho posadíte nesprávně, daleko vás nedoveze. Není to přeci jiné ani u ostatních sportů. Ve formuli 1 má každý pilot svůj na míru dělaný kokpit a kanoista Doktor si dojel pro zlaté olympijské medaile ve správném zákleku. Nebo oštěpař Železný. Aby hodil svých devadesát metrů, netráví pouze hodiny a hodiny v posilovně. Mimo ostatní nutné techniky jistě kontroluje, zda ruka, která vymrští oštěp, je před hodem správně natažena a při hodu probíhá po správně křivce, která zajistí optimální práci svalů. Samozřejmě, někdo může namítnout, že viděl někde nějakého šampióna a ten že seděl zcela jinak. Vzpomeňme třeba na Miloše Hrazdíru, pojem naší silniční cyklistiky. Ten si často před každou etapou posouval sedlo. Jednou o dva milimetry dolů, podruhé o milimetr nahoru. Ale to jsou opravdu výjimky. A že ten Hrazdírův milimetr není cítit? Naučte se správně sedět a uvidíte sami, že ano. Jinak by to Hrazdíra nedělal. Nebo dráhoví sprinteři. Někteří šlapou více špičkami a sedí trochu výše. Jedou ale naplno zhruba jen 200 metrů a potom dlouhé minuty odpočívají. Krátké, rychlé a výbušné jízdy mají však při šlapání trochu jiné zákonitosti.